Jak otevřít archivy sovětských represivních orgánů pro novináře
Zkušenosti z projektu Centra pro studium osvobozeneckého hnutí Deconstruction: The Role of Media in Post-Totalitarian Societies.
S cílem povzbudit novináře ukrajinských, polských, slovenských a českých médií, aby vyhledávali témata, hrdiny a materiály v odtajněných archivech sovětských represivních orgánů, byl v Kyjevě uspořádán výcvikový workshop a byla zpracována příručka. Díky publikacím 25 účastníků projektu se v informačním prostoru Ukrajiny objevila zcela nová témata a mnoho novinářů a dalších zájemců projevilo zájem o otevřené archivy. Ukrajinští novináři také měli možnost pracovat v polských, českých a slovenských archivech, a novináři z těchto zemí naopak v ukrajinských archivech. Vyprávět příběhy založené na archivních dokumentech se ukázalo být jednodušší, než se zdálo mnoha novinářům, kteří neměli žádné zkušenosti s historickou tématikou. Vývoj projektu by tak mohl pomoci širšímu okruhu novinářů a ostatním občanům pracovat s archivy, aby mohli studovat jak témata zajímavá pro veřejnost, tak vlastní rodinné příběhy.
Znalost dějin je také záležitostí národní bezpečnosti. Falšování minulých událostí, popření objektivních skutečností o činnostech sovětského režimu, vykonstruování propagandistických zpráv založených na lži a polopravdách o minulosti jsou typickými nástroji Kremlu, které používá jak v hybridní válce proti Ukrajině, tak ve svých snahách ovlivňovat postsovětské a jiné společnosti. Záměna pravdivých dějin druhé světové války s kultem Vítězství, popření Hladomoru a zlehčování rozsahu stalinistických represí, zobrazování sovětské moci jako zdroje prosperity a rozvoje "zaostalé a agrární" Ukrajiny, popisy zvěrstev a zločinů ukrajinských nacionalistů a ospravedlnění činů sovětských tajných služeb - to všechno lze vidět v ruských a proruských sdělovacích prostředcích na Ukrajině a v sociálních sítích či slyšet v projevech politiků. Čelit fejkům a dezinformacím může jenom pravda podložená reálnými důkazy - svědectvími a dokumenty. V archivu sovětských tajných služeb najdete dokumentární důkazy o tom, jak byly vytvořeny a šířeny mezi veřejností historické mýty a jak se falzifikovaly dějiny. Práce s dokumenty by proto mohla napomoci k odhalení jak dávných, tak současných manipulací.
Po Revoluci důstojnosti se k tomu objevilo mnohem více možností. Dne 9. dubna 2015 Nejvyšší rada Ukrajiny schválila tzv. Dekomunizační balíček zákonů. Jedním z nich je zákon Ukrajiny O přístupu k archivům represivních orgánů komunistického totalitního režimu období 1917-1991 (en), jež vstoupil v platnost dne 21. května 2015. Zákon byl vypracován za účasti veřejnosti v rámci programu Centra pro studium osvobozeneckého hnutí «Otevřené archivy» s podporou Mezinárodní nadace Obrození. Zákon garantuje, že každý zájemce má možnost číst, zpracovávat a bezplatně kopírovat všechny dokumenty represivních orgánů vzniklé před r. 1991. Kromě příbuzných perzekvovaných osob a historiků získali unikátní možnost přístupu k nevyčerpatelnému zdroji námětů a příběhů také novináři ukrajinských a zahraničních sdělovacích prostředků.
Po Revoluci důstojnosti se k tomu objevilo mnohem více možností. Dne 9. dubna 2015 Nejvyšší rada Ukrajiny schválila tzv. Dekomunizační balíček zákonů. Jedním z nich je zákon Ukrajiny O přístupu k archivům represivních orgánů komunistického totalitního režimu období 1917-1991 (en), jež vstoupil v platnost dne 21. května 2015. Zákon byl vypracován za účasti veřejnosti v rámci programu Centra pro studium osvobozeneckého hnutí «Otevřené archivy» s podporou Mezinárodní nadace Obrození. Zákon garantuje, že každý zájemce má možnost číst, zpracovávat a bezplatně kopírovat všechny dokumenty represivních orgánů vzniklé před r. 1991. Kromě příbuzných perzekvovaných osob a historiků získali unikátní možnost přístupu k nevyčerpatelnému zdroji námětů a příběhů také novináři ukrajinských a zahraničních sdělovacích prostředků.
zákon O přístupu k archivům KGB
Zákon garantuje, že každý zájemce má možnost číst, zpracovávat a bezplatně kopírovat všechny dokumenty represivních orgánů vzniklé před r. 1991.
Otevření archivů by se mělo stát senzací národní úrovně, ale nestalo. Média věnovala o hodně větší pozornost jiným, «skandálnějším» inovacím dekomunizačních zákonů, zejména zákazu sovětské symboliky a přejmenování měst. Pozornost médií také více přitahovala kritika zákonů o dekomunizaci ze strany vědeckých pracovníků a aktivistů, zejména levicových, kdežto otevření archivů nebylo věnováno tolik agresivní kritiky, pouze v ojedinělých publikacích. V médiích proto o tom nebyla žádná diskuse. Paradoxně se ale jedná o případ, kdy by manipulace a skandál mohly přitáhnout větší pozornost společnosti k nové užitečné příležitosti.
Navzdory skutečnosti, že Služba bezpečnosti Ukrajiny, jíž jsou podřízeny otevřené archivy sovětských tajných služeb, a Centrum pro studium osvobozeneckého hnutí vynaložily spoustu úsilí na šíření informací o otevření archivů (a především o jejich dostupnosti), lidé o to neprojevili zájem hned. V prvních letech se na archivy obrátilo poměrně málo novinářů a obecně zainteresovaných občanů. Počet písemných žádostí zaslaných na Archiv SBU se zvýšil z 2160 v r. 2015 na 3530 v r. 2017, počet návštěvníků stoupl z 218 na 429, počet cizinců se mezi návštěvníky zdvojnásobil (ze 42 na 94). Toto množství je však hodně daleko od očekávaného, když zvážíme, že sovětské represe zasáhly tak či onak miliony ukrajinských rodin.
Navzdory skutečnosti, že Služba bezpečnosti Ukrajiny, jíž jsou podřízeny otevřené archivy sovětských tajných služeb, a Centrum pro studium osvobozeneckého hnutí vynaložily spoustu úsilí na šíření informací o otevření archivů (a především o jejich dostupnosti), lidé o to neprojevili zájem hned. V prvních letech se na archivy obrátilo poměrně málo novinářů a obecně zainteresovaných občanů. Počet písemných žádostí zaslaných na Archiv SBU se zvýšil z 2160 v r. 2015 na 3530 v r. 2017, počet návštěvníků stoupl z 218 na 429, počet cizinců se mezi návštěvníky zdvojnásobil (ze 42 na 94). Toto množství je však hodně daleko od očekávaného, když zvážíme, že sovětské represe zasáhly tak či onak miliony ukrajinských rodin.
MNOŽSTVÍ ŽÁDOSTÍ na ARCHIVu
Počet písemných žádostí zaslaných na Archiv SBU se zvýšil z 2160 v r. 2015 na 3530 v r. 2017, počet návštěvníků stoupl z 218 na 429, počet cizinců se mezi návštěvníky zdvojnásobil (ze 42 na 94)
Ačkoli v různých médiích (BBC Ukrajina, Rádio Svoboda, Historická pravda atd.) vycházely rezonanční publikace založené na dokumentech z otevřených archivů, pro řetězovou reakci, jež by přiměla novináře, výzkumníky a neprofesionály k aktivnímu vyhledávání těchto materiálů, byl nutný impulz.
Vyvinutí tohoto impulzu se ujalo Centrum pro studia osvobozeneckého hnutí ve spolupráci s Mezinárodním Visegrádským fondem, Ministerstvem zahraničních věcí Nizozemska a programem Transition Velvyslanectví České republiky a uspořádalo mezinárodní workshop s výměnou zkušeností mezi ukrajinskými, polskými, českými a slovenskými novináři a výzkumníky. K účasti na projektu Deconstruction: The Role of Media in Post-Totalitarian Societies byli pozváni ukrajinští a zahraniční novináři, kteří měli zájem pracovat s archivními dokumenty. Workshop Archivy KGB pro masmédia se konal v Kyjevě 6. - 8. července 2018. Přenášejícími a lektory projektu byla rovněž vypracovaná informační příručka pro novináře, jež obsahuje referenční informace o archivech tajných služeb na Ukrajině, v Polsku, Česku a na Slovensku, rovněž doporučení k tomu, jak vyhledávat dokumenty, jak s nimi pracovat, které experty oslovit, jakým způsobem informace v archivních materiálech verifikovat a jak podle nich psát novinářské příspěvky.
Vyvinutí tohoto impulzu se ujalo Centrum pro studia osvobozeneckého hnutí ve spolupráci s Mezinárodním Visegrádským fondem, Ministerstvem zahraničních věcí Nizozemska a programem Transition Velvyslanectví České republiky a uspořádalo mezinárodní workshop s výměnou zkušeností mezi ukrajinskými, polskými, českými a slovenskými novináři a výzkumníky. K účasti na projektu Deconstruction: The Role of Media in Post-Totalitarian Societies byli pozváni ukrajinští a zahraniční novináři, kteří měli zájem pracovat s archivními dokumenty. Workshop Archivy KGB pro masmédia se konal v Kyjevě 6. - 8. července 2018. Přenášejícími a lektory projektu byla rovněž vypracovaná informační příručka pro novináře, jež obsahuje referenční informace o archivech tajných služeb na Ukrajině, v Polsku, Česku a na Slovensku, rovněž doporučení k tomu, jak vyhledávat dokumenty, jak s nimi pracovat, které experty oslovit, jakým způsobem informace v archivních materiálech verifikovat a jak podle nich psát novinářské příspěvky.
Přímá práce s novináři v průběhu projektu, distribuce příručky, kterou by mohl využít širší okruh médií a zainteresovaných občanů, stejně jako zveřejnění zajímavých a exkluzivních publikací založených na archivních dokumentech, musely nakonec přimět více médií a novinářů, aby se obrátily na odtajněné archivy sovětských tajných služby pro vyhledání témat, hrdinů a příběhů. Zároveň materiály vypracované polskými, slovenskými a českými novináři s využitím materiálů z archivu SBU nejen upozorní tamější výzkumníky na otevřené archivy na Ukrajině, ale také přinesou pravdivé informace veřejnosti těchto zemí.
Kdo přednášel
Do přednášení byli zapojeni historikové, archiváři, novináři a redaktoři, dokumentaristé, televizní reportéři z Ukrajiny, Polska, České republiky a Slovenska. Lektory a školiteli mezinárodního workshopu byli:
Volodymyr Birčak
vedoucí akademických programů Centra pro studia osvobozeneckého hnutí, Ústavu dějin církve, Ústavu dějin církve Ukrajinské katolické univerzity, bývalý náměstek ředitele Archivu SBU
Anatolij Bondarenko
zástupce šéfredaktora a vedoucí úseku infografiky a datové žurnalistiky webových stránek Texty.org.ua
Volodymyr Vjatrovyč
PhD, historik, ředitel Ukrajinského institutu národní paměti
Otar Dovženko
mediaexpert, přednášející Školy žurnalistiky Ukrajinské katolické univerzity
Oleksandr Zinčenko
zakladatel a moderátor televizního pořadu Odtajněné dějiny na UA:První
Vakhtang Kipiani
zakladatel a moderátor televizního pořadu Historická pravda na kanálu ZIK
Andrij Kohut
ředitel Archivu Služby bezpečnosti Ukrajiny
Anna Olijnyk
zástupkyně ředitele Centra pro studia osvobozeneckého hnutí
Anna Ostapenko
"Alive TV" project coordinator
Ivan Patryljak
děkan historické fakulty Kyjevské národní univerzity Tarase Ševčenka
Olga Popovyč
historik, fond Náš výběr, Polsko
Serhij Rjabenko
representative of Ukraine in the project International Justice for the Communist Crimes
Natalka Ficyč
televizní moderátorka, autorka projektu Kult předků na TV stanici Prjamyj kanál (Přímý kanál)
Štěpán Černoušek
předseda organizace Gulag.cz, Česká republika
Michal Šmigeľ
PhD., historik, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, Slovensko
Na začátku workshopu účastníci předložili koncepty materiálů, které by chtěli připravit s využitím znalostí získaných z dokumentů z archivů represivních orgánů. Následně byly tyto koncepce dopracovány v podobě individuálních a skupinových projektů, které byly prezentovány odborníkům a následně realizovány. Účastníci workshopu také vytvořili mezinárodní týmy, kde pracovali na společných materiálech. Při vypracování konceptů novináři získali pomoc od mentorů – historiků a archivářů.
O čem přenášeli
Jak vypadají archivní dokumenty KGB, kde je hledat a jak s nimi pracovat. Jak ověřovat informace z dokumentů tajných služeb. Analýza konkrétních archivních vyšetřovacích spisů.
Zkušenosti z práce z archivy tajných služeb Slovenska. Jaké dokumenty existují, z čeho začít vyhledávání, jak se novináři můžou dostat do archivů a co by tam mohlo být zajímavého pro ukrajinské novináře.
Zkušenosti z práce z archivy tajných služeb Česka. Jaké dokumenty existují, z čeho začít vyhledávání, jak se novináři můžou dostat do archivů a co by tam mohlo být zajímavého pro ukrajinské novináře.
Jaké jsou požadavky televizního formátu k dějinám. Jak dekonstruovat staré mýty a přitom nevytvářet nové. Co potřebujete k zahájení plnohodnotného historického televizního pořadu, kde si můžete vzít materiály pro pravidelné naplnění programu, jak organizovat práci týmu.
Jak nevládní organizace a neprofilová média vytvářejí projekty na základě archivních dokumentů.
Co je možné najít v archivech komunistických tajných služeb. Sexuální špionáž, psychologický teror, lov na cizince a další příběhy, jež se zdají být fikcí, výmyslem, ale staly se skutečně.
Praktická analýza archivnictví (práce ve skupinách).
Nástroje pro práci s velkými soubory údajů. Jaké nástroje by vám mohly být užitečné, pokud ve vašem materiálu bude hodně statistik nebo potřebujete rozložit události na mapu.
Jak psát jednoduché texty na složitá témata. Jaké detaily v publicistickém textu by bylo možné, ale i nutné zanedbat a jak vytvořit zajímavý příběh na základě archivního materiálu; tipy na techniky práce s textem.
Jak vytvořit video příběh, který osloví diváky. Typické chyby novinářů při přípravě video produktů.
Vytvoření mediálního příběhu na základě archivních materiálů (práce ve skupinách).
Jak mohou archivní materiály pomoci novinářům vysvětlovat polsko-ukrajinské diskuse o historických otázkách.
Co byste museli nutně učinit před návštěvou archivu. Odkud se má začít hledat, na kterých zdrojích by se měly hledat informace a proč ne vždy je třeba pro práci s archivními dokumenty jít do archivu.
Důležitou součástí projektu se stala neformální komunikace a spolupráce mezi jeho účastníky – novináři z Ukrajiny a středoevropských zemí a experty i pořadateli. Ta skutečnost, že začátečníci, kteří se poprvé zabývali historickými tématy, studovali spolu se zkušenými novináři specializovanými právě na tuto tematiku, stala se přínosem pro projekt, což umožnilo těm prvním získat zkušenosti a druhým - nový pohled na dlouho známá témata a fakta. A stejnou výhodou byla interakce Ukrajinců s cizinci. Projektu se zúčastnili tři polští, dva čeští a dva slovenští novináři. Z osmnácti ukrajinských účastníků čtrnáct zastupovali kyjevská masmédia, dva byli ze Lvova, jeden z Oděsy a jedná účastnice z města Dnipra.
Příručka vydaná organizátory projektu má pomoci novinářům efektivně využívat archiv sovětských represivních orgánů, ale také bude užitečná pro vědce, studenty a zainteresované občany. V příručce jsou podrobně popsány fáze přístupu k archivům a získávání dokumentů, je v ní uvedena typologie archiválií (archivní vyšetřovací a agenturní, vyšetřovací spisy a další soubory dokumentů), dále jsou rady pro novináře o tom, jak psát o historii, také materiály o historické dezinformaci, fejkových informacích a propagandě v žurnalistice. V doslovu člen představenstva Veřejného vysílání (Národní veřejnoprávní televizní společnosti Ukrajiny) Jurij Makarov uvažuje o tom, jaké jsou žurnalistické standardy v období postpravdy.
Příručka vydaná organizátory projektu má pomoci novinářům efektivně využívat archiv sovětských represivních orgánů, ale také bude užitečná pro vědce, studenty a zainteresované občany. V příručce jsou podrobně popsány fáze přístupu k archivům a získávání dokumentů, je v ní uvedena typologie archiválií (archivní vyšetřovací a agenturní, vyšetřovací spisy a další soubory dokumentů), dále jsou rady pro novináře o tom, jak psát o historii, také materiály o historické dezinformaci, fejkových informacích a propagandě v žurnalistice. V doslovu člen představenstva Veřejného vysílání (Národní veřejnoprávní televizní společnosti Ukrajiny) Jurij Makarov uvažuje o tom, jaké jsou žurnalistické standardy v období postpravdy.
"KGB archives for media
Handbook"
Handbook"
Розсекречені архіви радянських спецслужб допоможуть журналістам знаходити нові теми для своїх матеріалів, а також перевіряти інформацію, яка апелює до історії ХХ століття. Уміння читати архіви КҐБ стане в нагоді медійникам, які хочуть навчитись протидіяти пропаганді й дезінформації в інфопросторі. Автори посібника розповідають, як працювати з документами комуністичних спецслужб та перетворювати їх на історію.
| download pdf |
Výzvy, s nimiž se setkali pořadatelé
Motivace novinářů. Pasivní reakce většiny novinářů na otevření archivů sovětských tajných služeb byla způsobena nejenom neznalostí nebo nepochopením potenciálu tohoto zdroje materiálů. Historická tematika je tradičně marginální pro většinu ukrajinských sdělovacích prostředků.
Výjimkou jsou nejvíce skandální a ožehavá témata, kterými manipulují politici – jako Volyňská tragédie, Hladomor, osobnosti vůdců Organizace ukrajinských nacionalistů apod. Materiály této tematiky jsou zveřejňovány v okamžiku zostření veřejných debat nebo k pamětným výročím a ani tehdy si novináři moc nesáhnou na primární zdroje a dokumenty.
Výjimkou jsou nejvíce skandální a ožehavá témata, kterými manipulují politici – jako Volyňská tragédie, Hladomor, osobnosti vůdců Organizace ukrajinských nacionalistů apod. Materiály této tematiky jsou zveřejňovány v okamžiku zostření veřejných debat nebo k pamětným výročím a ani tehdy si novináři moc nesáhnou na primární zdroje a dokumenty.
Existují příklady úspěšných speciálních projektů, včetně s použitím archivních materiálů (například společný projekt Centra pro studium osvobozeneckého hnutí a televizní stanice TSN «1+1» o ukrajinských povstalcích https://tsn.ua/special-projects/oun/).
Je paradoxní, že na Ukrajině, kterou ještě v roce 2012, tedy před zostřením sociálních/politických rozporů, začátkem války a ruské agrese historik Marian Mudrý nazýval "obětí otravy dějinami", (http://www.istpravda.com.ua/articles/2012/04/20/81518/), média píší o historických tématech povrchně a opatrně a citují současné politiky a veřejné činitele ochotněji než výzkumníky a dokumenty.
Je paradoxní, že na Ukrajině, kterou ještě v roce 2012, tedy před zostřením sociálních/politických rozporů, začátkem války a ruské agrese historik Marian Mudrý nazýval "obětí otravy dějinami", (http://www.istpravda.com.ua/articles/2012/04/20/81518/), média píší o historických tématech povrchně a opatrně a citují současné politiky a veřejné činitele ochotněji než výzkumníky a dokumenty.
Na Ukrajině není dostatek specializovaných vydání, která by populárně vyprávěla o dějinách. Jsou to Historická pravda, noviny Historie Plus, online vydání WAS a ještě několik dalších menších projektů. Jak často zdůrazňuje šéfredaktor Historické pravdy a moderátor stejnojmenného pořadu na televizním kanálu ZIK Vakhtang Kipiani, na Ukrajině nejsou téměř žádné historické časopisy (s výjimkou časopisu Historie, který není příliš populární, a nedávno založeného časopisu Lokální historie ve Lvově), když třeba ve Spojených státech jsou desítky takových periodik. Proto na Ukrajině neexistuje téměř žádný prostor pro zveřejnění archivních bádání, což značně omezuje vývoj tohoto žánru.
Nedostatečná pozornost věnovaná závažným historickým tématům je také součástí širšího problému ukrajinských médií: totálního nedostatku zdrojů, a to jak lidských, tak finančních. Příprava materiálu založeného na archivních dokumentech trvá nejméně několik dní, které novinář musí strávit mimo redakční kancelář. Zatímco v řadě vydání od novinářů se vyžaduje, aby připravovali operativní materiály denně.
Nedostatečná pozornost věnovaná závažným historickým tématům je také součástí širšího problému ukrajinských médií: totálního nedostatku zdrojů, a to jak lidských, tak finančních. Příprava materiálu založeného na archivních dokumentech trvá nejméně několik dní, které novinář musí strávit mimo redakční kancelář. Zatímco v řadě vydání od novinářů se vyžaduje, aby připravovali operativní materiály denně.
HISTORICKÉ TÉMATA V MÉDIÍ
Nedostatečná pozornost věnovaná závažným historickým tématům je také součástí širšího problému ukrajinských médií: totálního nedostatku zdrojů, a to jak lidských, tak finančních.
V pragmatickém systému souřadnic, kdy je hodnota materiálu určována kvantitativními ukazateli ratingu a pokrytí publika, není racionální svěřovat novinářům zpracování hlubokých historických materiálů. Je znám příklad, kdy novinářka regionálního periodikasi brala dovolenou, aby mohla jet do archivu a připravit materiály o perzekvovaných Ukrajincích. Texty nakonec vyšly jinde, – její redakce se o ně nezajímala. Co pak říci o služební cestě novináře do jiné země kvůli práci v archivu!
Zároveň se po komunikaci s potenciálními účastníky projektu ukázalo, že novináře také demotivuje mylná představa o značné byrokracii, provázející přístup k archivům a strach, že se budou muset vypořádat s novou tématikou apod. Proto jedním z cílů projektu bylo vytvořit jednoduchého průvodce, který by novinář mohl používat bez zvláštního školení, a vysvětlit, že práce s archivními materiály není tak obtížná, jak se zdá, a není nutné k tomu být historikem.
Zároveň se po komunikaci s potenciálními účastníky projektu ukázalo, že novináře také demotivuje mylná představa o značné byrokracii, provázející přístup k archivům a strach, že se budou muset vypořádat s novou tématikou apod. Proto jedním z cílů projektu bylo vytvořit jednoduchého průvodce, který by novinář mohl používat bez zvláštního školení, a vysvětlit, že práce s archivními materiály není tak obtížná, jak se zdá, a není nutné k tomu být historikem.
Jedná se o doporučení pro postup při přístupu k archivům, informace o typologii dokumentů, tipy na to, jak číst dokumenty v archivech a ověřovat v nich obsažené informace a používat tyto dokumenty při fact checkingu. Bylo také důležité hovořit o tom, jak převést získané v archivech informace do dostupného pro publikum materiálu - text, video, multimédia.
Všichni účastníci projektu, kteří vyplnili dotazník, říkají, že znalosti získané na workshopu jsou dostatečné pro plnohodnotnou práci s archivními materiály při přípravě novinářských publikací.
Snížení byrokratických překážek. Organizátoři se ujali vyřízení propustek do archivu bezpečnostní služby Ukrajiny s cílem maximálního zjednodušení přístupu novinářů k dokumentům. Zároveň v archivu Polska museli novináři platit za kopírování digitalizovaných dokumentů; také podle místních pravidel má archiv právo odmítnout poskytnutí dokumentů. Účastníci projektu v dotaznících uvádějí, že celá procedura byla jednoduchá a pohodlná, i když jeden z nich připouští, že bez pomoci pořadatelů by bylo obtížnější dostat se k archivním materiálům.
Všichni účastníci projektu, kteří vyplnili dotazník, říkají, že znalosti získané na workshopu jsou dostatečné pro plnohodnotnou práci s archivními materiály při přípravě novinářských publikací.
Snížení byrokratických překážek. Organizátoři se ujali vyřízení propustek do archivu bezpečnostní služby Ukrajiny s cílem maximálního zjednodušení přístupu novinářů k dokumentům. Zároveň v archivu Polska museli novináři platit za kopírování digitalizovaných dokumentů; také podle místních pravidel má archiv právo odmítnout poskytnutí dokumentů. Účastníci projektu v dotaznících uvádějí, že celá procedura byla jednoduchá a pohodlná, i když jeden z nich připouští, že bez pomoci pořadatelů by bylo obtížnější dostat se k archivním materiálům.
Pomoct novinářům vyhledat témata. Účastníci projektu připravili vlastní nápady na materiály, ale organizátoři a přednášející/školitelé jim nabídli celou řadu příběhů, které jsou pro současnost aktuální a dosud nejsou v médiích popsány nebo popsány málo. Někteří novináři potřebovali pomoc při hledání odborníků a postav pro své materiály, stejně jako vysvětlení kontextu konkrétních případů a dokumentů, s nimiž pracovali.
Disciplína účastníků projektu. Někteří novináři pracovali na materiálech v rámci projektu mimo hlavní zaměstnání. Jen málo z nich připravilo a zveřejnilo své materiály ve lhůtách stanovených pořadateli. Celkem bylo zveřejněno 45 materiálů. Část textů a televizních pořadů je stále v procesu přípravy nebo čekání na zveřejnění.
Disciplína účastníků projektu. Někteří novináři pracovali na materiálech v rámci projektu mimo hlavní zaměstnání. Jen málo z nich připravilo a zveřejnilo své materiály ve lhůtách stanovených pořadateli. Celkem bylo zveřejněno 45 materiálů. Část textů a televizních pořadů je stále v procesu přípravy nebo čekání na zveřejnění.
Potíže, s nimiž se setkali účastníci projektu
Neexistence znalostí a orientace v historické tématice.
Někteří novináři se poprvé zabývají historickými tématy. "Neměla jsem žádnou představu, co hledám. Vybrala jsem si téma v kartotéce Protisovětská činnost a pak všechno šlo tak, jak mělo", - píše jedna z novinářek. Někteří z účastníků projektu si zvolili témata, k nimž se nedařilo získat užitečné materiály v archivech Ukrajiny nebo jiných zemí, i když materiály byly přece jen připraveni (zejména o přesídlení Ukrajinců Československa).
Podmínky práce v zahraničí.
Novináři, kteří se vypravili pracovat v archivech v Polsku, České republice a na Slovensku, měli problémy s porozuměním místních jazyků, zejména s materiály, které museli zpracovat v poměrně krátké době. «Škoda, že jsem od začátku nevěděl o online-katalogu, který by mi velice usnadnil vyhledávání potřebných témat», — říká jeden účastník projektu, který pracoval v polském archivu. Je zřejmé, že několikadenní cesta není dostačující k hlubokému proniknutí do archivních materiálů v jiné zemi, zvlášť pokud jsou tyto materiály v neznámém jazyku a spěch by mohl mít negativní dopad na kvalitu publikací.
Problémy se získáním dokumentů.
Jedna z účastnic projektu si stěžovala na to, že v archivu SBU odmítli naskenovat archivní materiály spisu, které potřebovala. «Je třeba si uvědomit, že někdy získání materiálů, zejména pokud se nacházejí v regionálních archívech, vyžaduje čas», — píše jiná účastnice. Proto novináři doporučují: přesněji určovat, kolik času vyžadují určité fáze procesu získávání archivních materiálů. Několik účastníků si stěžuje právě na nedostatek času jako důvod toho, že koncept materiálu nebyl zpracován tak, jak byl zamýšlen.
Kvalita a množství materiálu.
Novináři ukrajinských médií obvykle nemusí ani při práci na vážných tématech zpracovávat takové množství různých, někdy protichůdných a pochybných podle obsahu zdrojů a materiálů. Navíc významná část novinářů neměla žádné zkušenosti práce s archivními dokumenty. Jeden z účastníků projektu si stěžuje, že spousta případů jsou fingované a je obtížné rozlišovat mezi skutečnými a fiktivními skutečnostmi. «Nejtěžší je, když čtete materiály spisu, dešifrovat rukopis. Zabírá to moc času. Existují dokumenty, jejichž studiem ztrácíte čas, ale jsou čistě formální a nepředstavují žádnou hodnotu. Někdy naopak můžete přeskočit dokument a zjistit toto až při opakovaném studiu. Je hodně zmatku, dokumenty mohou lhát», - říká jedna z novinářek. A dodává, že pro pochopení lidského případu nebo historické epizody je nezbytné, kromě archivních spisů, číst jiné zdroje a komunikovat s historiky, to znamená praktikovat komplexní přístup.
Publikace účastníků projektu
1
Eduard Andrjuščenko
freelancer
Historik a novinář na volné noze Eduard Andrjuščenko připravil největší množství materiálů. Dva z nich věnované sovětské okupaci Československa v roce 1968 byly zveřejněny na Rádiu Svoboda – TV kanálu Current Time a jsou adresovány širokému postsovětskému publiku. Ukrajinská vydání, která publikovala materiály Eduarda jsou různorodá — Texty, Týden, WAS, Ostrov, The Babel a Insider.
Z tohoto seznamu jenom WAS je vydáním zaměřeným na historickou tematiku. Pro ostatní vydání se tyto publikace staly fakticky rozšířením jejich obvyklé tematiky. Pro své materiály Eduard vybíral málo známé nebo naprosto ukrajinské veřejnosti neznámě příběhy, včetně prvního politického sebeupálení v Polsku, spolupráce s KGB manželky
Z tohoto seznamu jenom WAS je vydáním zaměřeným na historickou tematiku. Pro ostatní vydání se tyto publikace staly fakticky rozšířením jejich obvyklé tematiky. Pro své materiály Eduard vybíral málo známé nebo naprosto ukrajinské veřejnosti neznámě příběhy, včetně prvního politického sebeupálení v Polsku, spolupráce s KGB manželky
ukrajinského básníka Volodymyra Sosjury, konfrontace mezi KGB a ukrajinskou diasporou v Kanadě atd. Zároveň vzal v úvahu tematiku vydání, jímž nabízel materiály, zejména dvě jeho publikace ve vydání Ostrov věnované životu Doněckého kraje, vyprávějí o málo známých stránkách historie sovětského Donbasu.
Publikace v online-vydání Insider o maďarských agentech na Zakarpatí byla aktualizována současným diplomatickým konfliktem mezi Ukrajinou a Maďarskem. Materiál Edvarda Andrjuščenka je živým svědectvím o tom, že příběhy nalezené v archivech mohou být poutavé, detektivní, naléhavé a aktuální pro současnou dobu.
Publikace v online-vydání Insider o maďarských agentech na Zakarpatí byla aktualizována současným diplomatickým konfliktem mezi Ukrajinou a Maďarskem. Materiál Edvarda Andrjuščenka je živým svědectvím o tom, že příběhy nalezené v archivech mohou být poutavé, detektivní, naléhavé a aktuální pro současnou dobu.
2
Daryna Rohačuk
Historická pravda
«Історична правда»
«Історична правда»
Text Daryny Rogachuk může být považován za významný debut mladé žurnalistky v historické tematice. Kromě archivních dokumentů použila výpovědi očitých svědků z vesnice, kde došlo k popsaným událostem. Za nevýhodu materiálu lze považovat nadměrnou emocionální stylistiku (výrazy typu «ale osud mu to nepřál …»), rovněž neopodstatněné uvedení do textu lyrické hrdinky (autorského «já», například «Při první příležitosti jsem šla do centrálního archivu SBU v Kyjevě, abych našla alespoň nějaké potvrzení, že
archivu SBU v Kyjevě, abych našla alespoň nějaké potvrzení, že by Vasyl Nikolyn mohl přežít. A mně se to podařilo"), bez níž by bylo možné se obejít. Vcelku stylistika materiálu ne tak docela odpovídá formátu Historické pravdy.
Zároveň rodinný příběh samotné Daryny se stal tématem materiálu Sofie Seredy na Rádio Svoboda a Daryna – hrdinkou tohoto materiálu a příkladem toho, jak moderní mládež se zajímá o příběhy svých předků a vyhledává je v archivu.
Zároveň rodinný příběh samotné Daryny se stal tématem materiálu Sofie Seredy na Rádio Svoboda a Daryna – hrdinkou tohoto materiálu a příkladem toho, jak moderní mládež se zajímá o příběhy svých předků a vyhledává je v archivu.
3
Sofiia Sereda
Radio Liberty
Радіо Свобода
Радіо Свобода
Sofii Seredě se podařilo otevřít novou (nebo aspoň ne moc známou) stránku dějin nejen Ukrajiny, ale i samotného Rádia Svoboda. Tento materiál je obzvláště důležitý vzhledem k aktuálním otázkám cenzury a svobody slova, které přinášejí do veřejného prostoru zejména političtí nástupci komunistické strany. Pokud jde o formu, všechny materiály, které zveřejnila Sofie na Rádio Svoboda, mají lakonický a čitelný formát pohodlný pro vnímání publika, které není příliš hluboko ponořeno do předmětu, a jsou brilantně ilustrovány.
4
Oleh Kryštopa
5. kanál
5-й канал
5-й канал
Historie společného boje ukrajinských a polských povstalců proti nacistům je nesmírně důležitá jako protiváha moderní polské a ruské propagandy, která zobrazuje Ukrajinskou povstaleckou armádu jako vrahy a nepřátele Poláků. Ukrajinská média v posledních letech nejednou připomínala tuto epizodu, která potvrzuje přinejmenším částečnou shodu zájmů UPA a AK.
Vznik důkladného průzkumu, jehož výsledky byly natočené v populárním formátu profesionálním televizním dokumentaristou, je nespornou výhodou (bohužel televizní stanice 5. kanál jen málo propaguje svůj kontent na internetu, proto vydání Stroj času má jen přes 200 zhlédnutí). Účast na projektu umožnila Olegu Kryštopovi doplnit svůj pořad dokumenty z polských archivů.
5
Svitlana Ševcova
Ukrinform
Укрінформ
Укрінформ
Svitlana Ševcova se snažila propojit průzkum o ukrajinském básníkovi Mykolovi Bažanovi se zobecněným úvodem o archivech sovětských represivních orgánů a přístupu k ním, což způsobilo rozostření textu. Materiál začíná «zdaleka», z vyprávění o represivních orgánech a dekomunizaci, o praxi
udavačství a až pak autorka přibližuje čtenáře k případu Bažana jako «obzvlášť názornému». Navzdory zajímavému a důležitému příběhu, který je podrobně popsán v materiálu Svitlany, taková stavba textu a přetížení úvodní části referenčními informacemi znesnadňuje jeho vnímání.
6
Vjačeslav Šramovyč
ВВС Ukrajina
ВВС Україна
ВВС Україна
Materiály Vjačeslava Šramovyče jsou jednoduché, stručné, tematicky zaměřené, udržované ve formátu BBC, a proto lze je snadno číst jako celistvé příběhy. Zvláštní výhodou druhého článku je skutečnost, že se v něm popisuje příběh jednoho z nejpopulárnějších fotbalových týmů na Ukrajině, což zaručuje zájem o text těch čtenářů, kteří se za jiných okolností jen málo zajímají o historii.
7
Oksana Rasulova
Studway
«Студвей»
«Студвей»
Online-vydání Studway je věnováno životu studentů a určeno pro mladé publikum, které se obvykle málo zajímá o historickou tematiku, proto autorka vynalézavě propojila svůj průzkum se studentskou tematikou. Toto je panoramatický materiál, v němž se popisují různé příklady zásahu sovětských tajných služeb do vzdělávání a života studentů. Je poněkud kontrastující s typickým kontentem vydání, ale může to být také výhodou - taková neobvyklá publikace by mohla připoutat pozornost.
Nicméně by bylo možné vyhnout se sjednocení do rozsáhlého materiálu různorodých příběhů a přeměnit je do cyklu. Lze rovněž předpokládat, že studenti největších moderních univerzit by měli zájem dozvědět se více o agentech KGB mezi profesory, kteří pracovali v sovětských dobách, vzhledem k tomu, že někteří z nich vyučují na těchto vysokých školách dodnes.
8
Anton Semyženko
freelancer
Materiál Antona Semyženka je hezky zformátován s pomocí designéra multimediálních příběhů Tilda, ale dosud nebyl zveřejněn v médiích. Materiál je dobře ilustrován, ale byl shromážděn převážně z jiných zdrojů - podle Antonova tvrzení jeho očekávání ohledně dokumentů ve slovenských archivech nebyla splněna.
9
Darka Hirna
Hromadské telebačennja
Громадське телебачення
Громадське телебачення
Jedním z nejaktuálnějších materiálů vytvořených v rámci projektu je příběh disidenta sovětských časů, kterého «obhajoval» Viktor Medvedčuk. Tento příběh se včas objevil na vlně diskusí o tom, zda současný proruský politik udělal pro své obhajované vše, co mohl. Darija Hirna se dlouho věnuje tématu sovětských disidentů, proto se v něm cítí kompetentní.
Archivní materiály však použít nemohla, protože spis Mykoly Kuncevyče nebyl nalezen v archivu SBU a obdržela pouze potvrzení, že dokumenty byly zničeny sovětskou tajnou službou v roce 1990. Fakticky otázka, kdo říká pravdu – Kuncevyč nebo Medvedčuk - zůstala otevřená.
10
Serhij Stukanov
Hromadské rádio
Громадське радіо
Громадське радіо
Účast na projektu pomohla Serhiju Stukanovu připravit se na rozhovor s Ivanem Dzjubou o pronásledování ukrajinských disidentů a jejich konfrontaci se sovětským režimem.
11
Petro Bondar
Texty
«Тексти»
«Тексти»
Toto je důležitý a hodný následování příklad použití moderních nástrojů k vizualizaci dat, která ilustrují a přibližují veřejnosti archivy sovětských tajných služeb. Publikace získala více než 13 000 zhlédnutí, což je velmi dobrý výsledek pro materiál na takové téma.
12
Mychajlo Kolesnikov
ICTV
Pražské jaro 1968. Čím připomíná dnešní ruskou okupací?
Paralela mezi Pražským jarem 1968 a současnými událostmi v tomto video materiálu zdá se být trochu přitažená, ale zřejmě to byl jediný způsob, jak aktualizovat téma pro redakci ICTV, která tradičně věnuje velkou pozornost kritice Ruska.
Paralela mezi Pražským jarem 1968 a současnými událostmi v tomto video materiálu zdá se být trochu přitažená, ale zřejmě to byl jediný způsob, jak aktualizovat téma pro redakci ICTV, která tradičně věnuje velkou pozornost kritice Ruska.
13
Julija Valach
Espreso TV
«Еспресо»
«Еспресо»
Tento námět je velmi dobrým příkladem vizualizace archivních materiálů, jež není přeměněna na řadu screenshotů a mluvicích hlav. K tomu napomohly záběry z videoarchivu a živé komentáře expertů.
14
Olena Kalinovská
Dnipro TV
Дніпро TV
Дніпро TV
Příběh Andrije Fabra v cyklu Géniové města na Dnipro TV
Historický dokumentární film Revoluční Dnípro. Rok 1917
Dniprovská novinářka Olena Kalinovská využila archivní dokumenty, aby doplnila své televizní pořady na historickou tematiku. Dokumentární film o Katerynoslavu r. 1917 měl třeba jenom na Facebook 3,4 tis, zhlédnutí a to svědčí o tom, že materiály regionálních novinářů, v nichž jsou použity materiály z otevřených archivů mohou mít velkou rezonanci a pokrytí.
Navíc cílové publikum regionálních médií často není pokryto ústředními, zejména on-line vydáními, kde nejčastěji publikovali své materiály účastníci projektu. Spolupráce s místní televizí je tedy úspěšným způsobem rozšíření okruhu lidí, kteří se dozví o otevřených archivech represivních orgánů SSSR.
15
Paweł Bobołowicz
wnet.fm
(Poland)
(Poland)
16
Ľubomír Smatana
iROZHLAS.cz
(Czech Republic)
(Czech Republic)
17
Ľuba Koľová
RTVS channel
(Slovakia)
(Slovakia)
18
Dariusz Materniak
Portal Polsko-Ukrainski
(Poland)
(Poland)
Novináři z Česka a Slovenska se soustředili na aktuálním pro jejich země tématu sovětské okupace Československa v r. 1968 (svérázným «informačním důvodem» k tomu se stalo 50. výročí těch událostí). Polský novinář Dariusz Materniak popsal organizaci "Protibolševický blok národů", což je také důležité
vzhledem k akutním momentům polsko-ukrajinských vztahů. Zároveň se jeví nápadným zúžení tematiky, na které se odvolávají zahraniční účastníci projektů (viz níže uvedená doporučení).
Co doporučují účastníci projektu
Novináři, kteří se podíleli na projektu, obecně uvedli, že ocenili potenciál archivů jako zdroje témat, hrdinů a faktů pro své materiály. V dotaznících zejména doporučují:
1
Seznamte se se strukturou archivů, abyste věděli, kde hledat potřebné informace;
2
Jasně zformulujte předmět a přijďte do archivu s přesnou žádostí, která usnadní archivářům najít správné dokumenty;
3
Před návštěvou archivu se pečlivě připravte na práci s archivními dokumenty;
4
Konzultujte s odborníky - historiky a archiváři a, pokud existuje možnost, se svědky událostí, o nichž píšete;
5
Zaznamenávejte si zajímavá témata a zdroje, které objevujete při hledání dokumentů, abyste se mohli k ním vrátit později;
6
Udělejte si čas, abyste nemuseli spěchat při studování archivních dokumentů a nečinili předčasné závěry;
7
Dávejte si pozor na detaily v dokumentech, protože někdy skrývají to nejzajímavější;
8
«Neočekávejte, že v dokumentech bude všechno jasné. Mohou být v rozporu se zdravým rozumem, proto je nutno pečlivě studovat metody práce KGB, vědět, čemu věnovat pozornost a zapojovat odborníky»;
9
Zvažte čas, potřebný k čekání na dokumenty a jejich zpracování.
Jak zvýšit efektivitu takových projektů v budoucnu
Vysvětlit a podle možnosti zjednodušit postup pro přístup k archivům. Navzdory skutečnosti, že stávající postup je považován za relativně demokratický, zkušenost z projektu Deconstruction, The Role of Media in Post-Totalitarian Societies /Role médií v post-totalitních společnostech/ prokázala problémy, které vznikají s režimem přístupu, a to i u připravených novinářů. Ačkoliv vyřízení propustek se v tomto případě ujali pořadatelé (ostatní novináři budou muset dělat to samostatně). Jasná instrukce o přístupu k archivům, podobná té, kterou Eduard Andrjuščenko uvádí ve svém materiálu na The Babel, by měla být přístupná všem zainteresovaným novinářům a distribuována mezi redakce.
Vzhledem k tomu, jak dobře novináři, pracující v zahraničních archivech hodnotí pohodlné on-line katalogy, archiv SBU by měl urychlit vytvoření veřejně přístupného katalogu archivních materiálů, který zjednoduší získávání materiálů z archivů sovětských tajných služeb.
Vytvořit databázi kontaktů expertů-historiků. Účastníci projektu poukazují na to, že pomoc archivářů a historiků byla nesmírně důležitá pro jejich práci na materiálech. Pro široký okruh novinářů by byl velmi užitečný servis, vytvořený na základě modelu Ukrajinské katolické univerzity "Najít odborníka". Účast odborníků v databázi má být dobrovolná; mohou zveřejnit své kontakty pro přímý přístup nebo nechat příležitost k online žádosti o komentář. Systém tagů /štítků/témat pomůže novinářům nakonfigurovat svou žádost dost přesně, aby našli historika kompetentního na jím potřebné téma.
Rozšířit cílovou skupinu. Mezi ukrajinskými účastníky prvního projektu převládali novináři – systemizovaní zaměstnanci a profesionální novináři na volné noze z Kyjeva. Kromě toho existují přinejmenším tři potenciální cílové skupiny, práce s nimiž by mohla být efektivní:
Zároveň při práci s novináři z regionů by měla být věnována větší pozornost právě novinářské části školení, protože kromě znalostí a dovedností, potřebných k práci v archivu, často potřebují zvýšit svou profesionální úroveň a seznámit se s novými formáty vyprávění příběhů.
Vzhledem k tomu, jak dobře novináři, pracující v zahraničních archivech hodnotí pohodlné on-line katalogy, archiv SBU by měl urychlit vytvoření veřejně přístupného katalogu archivních materiálů, který zjednoduší získávání materiálů z archivů sovětských tajných služeb.
Vytvořit databázi kontaktů expertů-historiků. Účastníci projektu poukazují na to, že pomoc archivářů a historiků byla nesmírně důležitá pro jejich práci na materiálech. Pro široký okruh novinářů by byl velmi užitečný servis, vytvořený na základě modelu Ukrajinské katolické univerzity "Najít odborníka". Účast odborníků v databázi má být dobrovolná; mohou zveřejnit své kontakty pro přímý přístup nebo nechat příležitost k online žádosti o komentář. Systém tagů /štítků/témat pomůže novinářům nakonfigurovat svou žádost dost přesně, aby našli historika kompetentního na jím potřebné téma.
Rozšířit cílovou skupinu. Mezi ukrajinskými účastníky prvního projektu převládali novináři – systemizovaní zaměstnanci a profesionální novináři na volné noze z Kyjeva. Kromě toho existují přinejmenším tři potenciální cílové skupiny, práce s nimiž by mohla být efektivní:
- novináři a blogeři - lidé, kteří nemají oficiální vztah k žurnalistice, ale píší texty a někdy mají publikum větší než tradiční masmédia;
- studenti (historici, politologové, sociologové atd.), kteří hledají téma pro výzkum nebo již zkoumají sovětské období ukrajinských dějin; motivování budoucích vědců k psaní populárních materiálů pro média bude přínosem jak pro média, tak pro vědu;
- novináři regionálních sdělovacích prostředků; na projektu Deconstruction: The Role of Media in Post-Totalitarian Societies se podíleli, ale je možné zorganizovat speciální odborné školení pro novináře z regiónů.
Zároveň při práci s novináři z regionů by měla být věnována větší pozornost právě novinářské části školení, protože kromě znalostí a dovedností, potřebných k práci v archivu, často potřebují zvýšit svou profesionální úroveň a seznámit se s novými formáty vyprávění příběhů.
Vytvořit dodatečné možnosti pro televizní reportéry. Dokumentaristé a video novináři, zejména zahraniční, mají věčný problém, že potřebují najít videozáznam, který je dostatečně působivý a exkluzivní a zároveň odpovídá obsahu materiálu. Natáčení v archivu a rozhovory s odborníky, které používá většina televizních reportérů , nestačí. Součástí řešení tohoto problému, zejména pro zahraniční televizní reportéry, kteří nemají k dispozici archiv ukrajinských videozáznamů, může být spolupráce s kinematografickými archivy, které jsou připraveny poskytovat nahrávky sovětské éry (filmové zpravodajské týdeníky, televizní pořady atd.).
Připravit tematické návrhy pro zahraniční novináře. Problém «nevím, co mám hledat v archivu», jež je aktuální jak pro Ukrajince, tak pro cizince, kteří musí pracovat s materiály v neznámém nebo málo známém jazyku a neorientují se v historii sovětského období Ukrajiny, může být rozhodující. Zahraniční novináře nevidí a nemůžou vidět všechny možné body dotyku, které spojují dějiny jejich a naší země. Aby se zahraniční účastníci nezajímali jenom o témata, jež jsou na povrchu, ale vyhledávali méně známé příběhy, ukrajinští historikové jim mohou nabídnout přehled témat nebo námětů, které by mohli aktualizovat pro své publikum, a říci, kde mají hledat materiály pro popis a vizualizaci.
Vytvořit multimediální příručku. Možnosti distribuce tištěné příručky jsou omezené, navíc některé informace v ní mohou být zastaralé. Východiskem je vytvoření na základě Centra pro studium osvobozeneckého hnutí nebo Archivu SBU neustále aktualizované multimediální příručky, jež by měla obsahovat:
Taková veřejně přístupná příručka by mohla pomoci širokému okruhu lidí, kteří by chtěli obrátit se na archivy – jak novinářům, tak ostatním.
Připravit tematické návrhy pro zahraniční novináře. Problém «nevím, co mám hledat v archivu», jež je aktuální jak pro Ukrajince, tak pro cizince, kteří musí pracovat s materiály v neznámém nebo málo známém jazyku a neorientují se v historii sovětského období Ukrajiny, může být rozhodující. Zahraniční novináře nevidí a nemůžou vidět všechny možné body dotyku, které spojují dějiny jejich a naší země. Aby se zahraniční účastníci nezajímali jenom o témata, jež jsou na povrchu, ale vyhledávali méně známé příběhy, ukrajinští historikové jim mohou nabídnout přehled témat nebo námětů, které by mohli aktualizovat pro své publikum, a říci, kde mají hledat materiály pro popis a vizualizaci.
Vytvořit multimediální příručku. Možnosti distribuce tištěné příručky jsou omezené, navíc některé informace v ní mohou být zastaralé. Východiskem je vytvoření na základě Centra pro studium osvobozeneckého hnutí nebo Archivu SBU neustále aktualizované multimediální příručky, jež by měla obsahovat:
- vizualizované pokyny pro přístup k archivům;
- typologii archivních dokumentů;
- širší nabídku tipů pro novináře pracující na novinářských tématech;
- knihovnu příkladů úspěšně realizovaných témat (v rámci tohoto projektu a mimo něj);
- kontakty na odborníky apod.
Taková veřejně přístupná příručka by mohla pomoci širokému okruhu lidí, kteří by chtěli obrátit se na archivy – jak novinářům, tak ostatním.
Autor Case-Study
Otar Dovženko
mediaexpert, přednášející Školy žurnalistiky Ukrajinské katolické univerzity
Our partners
The project "Deconstruction: The Role of Media in Post-Totalitarian Societies" is implemented with the support of:
